Variace v sexuálním chování

Dva příklady: 2. Sadomasochismus

Dva slavní spisovatelé Rakouský psychiatr Richard von Krafft-Ebing sesbíral případové studie, které pokládal za příklady „sexuálních psychopatologií“. Jména dvou známých spisovatelů použil, aby charakterizoval dvě z nich: sadismus a masochismus. (Vlevo) Donatien Alphonse François, Marquis de Sade (1740 – 1814), francouzský aristokrat. Psal záměrně skandální romány, v kterých byla ctnost potrestána a zlo odměněno. Skrz obscénnost činů a krutost postav chtěl zpochybnit „osvícenecké“ přesvědčení svých současníků, že lidské bytosti jsou „přirozeně dobré“. (Vpravo) Leopold von Sacher-Masoch (1836-1895), rakouský spisovatel. V některých svých dílech odhalil svou zálibu v dominantních ženách, např. ve „Venus im Pelz“ (Venuše v kožichu, 1870). Z Krafft-Ebingovoho označení nebyl nadšený.

Společný termín „sadomasochismus“ odkazuje k fenoménům sadismu a masochismu, které zrcadlí jeden druhý. Podstatou sadismu je dominance nad sexuálním partnerem, zatímco u masochismu je to podřízenost sexuálnímu partnerovi. V minulosti nebyly vždy tyto jevy chápány jako dvě strany jedné mince, a také, že vztah mezi sadistou a masochistou není takový, jak se na první pohled zdá. Ve skutečnosti je paradoxní. Příležitostně si může sadomasochistický pár dokonce vyměnit role: jedna a ta samá osoba může hrát sadistickou, t. j. dominantní roli při jednom sexuálním styku, a masochistickou, t. j. submisivní roli, při dalším.
Před probíráním dalších detailů tohoto velmi komplexního fenoménu bude užitečný následující historický náčrt: