Kurz 6
 Variace
 Sexuální práva
 
Sexuální práva 2
 
Sexuální práva 3
 Historie
 
Historie 2
 
Historie 3
 
Historie 4
 
Historie 5
 
Historie 6
 Dva příklady
 Sexuální menšiny - úvod

Historical Background

Odchylky v sexuálním chování

Historické pozadí: od hříchu k nemoci

Konstantin I
(cca 280-337), pokřtěn na smrtelné posteli, byl prvním křesťanským římským císařem. Ve východní části své říše vytvořil "nový Řím", když se přestěhoval z hlavního města do Byzance, kterou přejmenoval na Konstantinopol (Constantinovo město). Za vlády jeho nástupců se křesťanství stalo státním náboženstvím říše a jeho pohled na lidskou sexualitu byly vnucován jak východní, tak západní Evropě.
 

Ve 4. století našeho letopočtu se Konstantin I ("Veliký") stal prvním křesťanským římským císařem, a za vlády jeho nástupců se stalo křesťanství státním náboženstvím říše. Následkem toho Evropa postupně přijala křesťanský pohled na lidskou sexualitu. Vycházeje ze staré židovské tradice a ovlivněn jistými starověkými asketickými filozofiemi, tento pohled převládá dokonce i po pádu Římské říše a pak vévodí západnímu světu a jeho koloniím až do moderní doby. Podle křesťanské doktríny byla sexuální aktivita oprávněná pouze za účelem rozmnožování.

Všechny formy pohlavního styku, který nemohly sloužit tomuto účelu, byly považovány za hřích. Skutečně, některé z nich, jako orální a anální styk, sexuální kontakt se zvířaty nebo styk mezi muži, byly tak odporné, že byly po staletí tvrdě trestány jako zločin. Až v době zhruba před 200 lety začaly některé evropské země odstraňovat náboženské vlivy ze svých trestních zákoníků a přestaly trestat sexuální "ohavnosti": Pokud nedošlo ke konkrétnímu poškození jiné osoby, zákon takové chování jednoduše ignoroval. Avšak tam, kde ustoupilo právo, vstoupila medicína. Nově vznikající obor psychiatrie obrátil staré hříchy do nových duševních chorob, a tak se "ohavnosti" znovuzrodily jako "sexuální psychopatologie". Psychiatři dokonce převzali k charakteristice těchto nemocí staré teologické pojmy jako "perverze", "úchylka", a "deviace". Ve středověku se tyto termíny vztahovaly ke kacířství, tj. „chybné“ náboženské víře, nyní znamenají "chybné" sexuální chování, a tak se bývalí kacíři a zločinci změnili v pacienty. Ti již nepotřebovali trest, nýbrž terapii. Teprve koncem 20. století medicína konečně po vzoru práva odstranila teologické pozůstatky z diagnostických příruček. Nově "osvícení" lékaři nyní zjistili, že jejich nekritické převzetí náboženských myšlenek a termínů byl moralistické a nevědecké. Proto se snažili nalézt objektivní kritéria pro posuzování sexuálního chování. Rovněž už nechtěli užívat názvosloví typu "úchylnost" atd., a začali hledat nové, čistě popisné a morálně neutrální termíny.

[Kurz 6] [Popis] [Jak kurz používat] [Úvod] [Vývoj] [Základní typy] [Variace] [Sexuální práva] [Sexuální príva 2] [Sexuální práva 3] [Historie] [Dva příklady] [Sexuální menšiny - úvod] [Zakázané chování] [Další texty] [Testy]