Variace v sexuálním chování

Dva příklady: 2. Sadomasochismus

Historické pozadí: Krutost a sadismus

Dva současníci: Jeden krutý, druhý sadistický Tyto dvě historické postavy mohou ilustrovat rozdíl mezi krutostí a sadismem. Oba muži byli monstrózní a atypičtí svým vlastním způsobem. Prvý z nich využíval své krutosti na veřejnosti, aby šířil atmosféru strachu doma i v zahraničí, druhý svým sadismem v soukromí dosahoval vlastní sexuální uspokojení. (Vlevo) Vlad III. (1431-1476), původní Drákula nebyl upír, ale vládce Valašska (dnes součást Rumunska). Byl neslavně známý svou krutostí a hromadnými popravami svých skutečných nebo domnělých nepřátel, při kterých je nechal nabodnout na zaostřené dřevěné kůly. Nicméně, pokud víme, nebyl sadista. (Vpravo) "Gilles de Rais" (1404-1440), Gilles de Montmorency-Laval, baron de Rais, byl spolubojovník Johanky z Arku a jeden z největších masových vrahů v dějinách. Unesl desítky dětí – většinou chlapce – do svého hradu, kde je mučili a vraždili. Nakonec byl zatčen, souzen a oběšen. Jeho zločiny byly jednoznačně sadistické povahy a sloužily jako inspirace pro některé spisy markýze de Sade. De Rais byl také vzorem pro legendu o Modrovousovi, rytíři, který brzy po svatbě zabil každou ze svých mnoha manželek.

Historie nabízí mnoho příkladů krutých a krvežíznivých vládců, od římského císaře Caliguly po ruského cara Ivana Hrozného a valašského Vlada Drákulu, známého také jako Vlad Nabodávač. Nicméně jejich krutost neměla nic společného se sadomasochismem, který zde probíráme. Totéž platí pro úřední mučitele z minulosti, kteří se snažili od obviněného získat přiznání. Ti byli prostě jen vykonavateli právního systému, jehož nedílnou součástí bylo mučení. Dokonce i stráže v nacistických vyhlazovacích táborech "dělali svou práci" v souladu s předpisy a nezískávali z ní žádné erotické potěšení. Ve všech těchto případech se zřejmě projevuje krutost, avšak sadismus aktérů je velmi nejistý.
Krutost a sadismus nejsou jedno a totéž. Chování je sadistické pouze tehdy, pokud vytváří nebo posiluje sexuální vzrušení. Sadismus může být spojen s krutostí a násilím, ale většinou tomu tak není. Tak zvaní vrazi z chtíče byli vždy velmi vzácní. Čas od času veřejnost vyděsily spektakulární případy, jako byl Gilles de Rais, které pak formovaly obecné vnímání sadistického chování, byly však zavádějící. Většina sadistů vyhledává možnost ovládat ochotného, poslušného sexuálního partnera. Ovládání může zahrnovat i působení bolesti, obvykleji jej ale tvoří slovní ponižování, hraní rolí a fyzické znehybňování ("svazování"). Takovéto vzájemně domluvené praktiky jsou mezi sadomasochistickými sexuálními partnery daleko běžnější, než se dříve myslelo. V posledních několika desetiletích se tyto praktiky stávaly v mnoha západních zemích stále více veřejně známými a díky internetu se teď stávají známějšími i po celém světě.