Úvod – Co je sexuální chování

Historie termínu 7

Richard von Krafft-Ebing (1840-1902), psychiatr v Rakousku, publikoval vlivnou studii „Psychopathia Sexualis“ (Sexuální nemoci mysli) v r. 1886. V ní popsal mnoho případů nekonvenčního sexuálního chování jako znaky mentálního onemocnění. Také uvedl psychiatrické jména pro některá tato chování jako „sadismus“, „masochismus“ a „erotická parafilie“.

Koncem 19. století „sexualita“ žen a mužů se se svou mnohočetnou manifestací stala předmětem vědeckého výzkumu. Vskutku, lidé začali vidět „sex“ všude. Ve stejném čase přesto zjišťovali, že mají velice redukovaný slovník pro erotické. Fantastická různost středověkých anglických, francouzských, španělských, italských a německých slov pro sexuální orgány, tělesné funkce a milování začala postupně nahrazovat některé rozpačité eufemismy a malé množství nesrozumitelných řeckých a latinských termínů. Bohatá lidová mluva byla potlačována jako „vulgární“ a „špinavá“.
Toho času Krafft-Ebing publikoval svou studii „Psychopathia Sexualis“ ve své rodné němčině, „přijatelný“ jazyk se stal tak chudý a veřejnost se stala tak citlivá, že se nedalo již mluvit otevřeně o otázce „sexu“. Nejen název knihy samotný, ale také mnoho explicitních pasáží bylo napsáno v latině, takže běžní čtenáři jim nemohli porozumět a případně být uraženi.