Odchylky v sexuálním chování
|
Sexuální menšiny: Úvod
|
Každá společnost přijímá určitou část
spektra lidského sexuálního chování jako
"normální". Některé společnosti nicméně
uznávají mnohem širší segment normality
než ostatní. Proto mohou být některé
způsoby chování označovány jako
"normální" na jednom místě, ale být
"abnormální" v jiné zemi. Některé
společnosti jsou poměrně tolerantní i k
"nenormálnímu" chování, pokud je zjevně
zapříčiněno nějakým poškozením, ale
mnoho jiných společností přísně odsuzuje
a snaží se potlačovat i sexuální
"anomálie", které společnosti neškodí,
tj. chování mezi dospělými osobami v
soukromí, které sice nemá vliv na
ostatní, ale porušuje vyhlášené sexuální
normy. Tváří v tvář takovému odsouzení
se tito dospělí cítí nespravedlivé
omezováni a utlačováni. Velmi často se
však stává, že není nic, co mohou tito
lidé dělat proti útlaku. Prostě musí
vydržet a čekat na nějaké větší
společenské změny, které by jim umožnily
hájit se. Za příznivých okolností se
mohou různí sexuálně utlačovaní
jednotlivci dát dohromady a označit se
za "sexuální menšinu" s cílem bojovat za
svá "sexuální
práva".
Termín
"sexuální menšiny" je relativně nový.
Byl vytvořen v analogii se starším
pojetím národnostních, etnických a
náboženských menšin, tj.
sociálních skupin, které byly dříve
utlačovány v některých zemích, ale jsou
nyní uznávány jako zasluhující si stejná
občanská práva. Než půjdeme dál, bude
užitečné blíže se podívat na koncept
"sociální" menšiny " jako takové.
|
(Nástupce Komise OSN pro lidská
práva)
V roce 1992 OSN přijala toto
usnesení o ochraně některých poté
"úředně uznaných" menšin. Zde jsou
zobrazeny první dva články (lehce
zkráceny).
Deklarace
o právech
příslušníků
národnostních
nebo
etnických,
náboženských
a jazykových
menšin
Přijato
rezolucí
Valného
shromáždění
47/135 dne
18. prosince
1992
Článek
1
1.
Státy musí
chránit
existenci a
národnostní
nebo
etnickou,
kulturní,
náboženskou
a jazykovou
identitu
menšin ...
Článek
2
1.
Osoby
patřící k
národnostní
nebo
etnické,
náboženské a
jazykové
menšiny ...
mají právo
uznávat
vlastní
kulturu,
vyznávat a
praktikovat
své vlastní
náboženství
a používat
vlastní
jazyk, v
soukromí i
na
veřejnosti,
svobodně a
bez
zasahování
nebo
jakékoliv
jiné formy
diskriminace.
|
|
|