|
Abychom porozuměli složitosti lidského
sexuálního chování a jeho vývoji od
dětství po stáří, vědci používají
množství modelů nebo paradigmat. (paradeigma:
vzor). Například, přiovnali jeho průběh
k cyklu nebo jej interpretovali jako
rostoucí a klesající křivku.Nekteří jej
také vidí jako rozvíjející se a
skládající se z několika dílčích pohonů
nebo jako manifestaci jednoho,
komplexního pohonu. Nedávno jej jeden
vědec vysvětlil jako vyjádření scénáře
nebo kombinaci scénářů, které jsou
poskytovány společností a zvnitřněny
jedincem.
Takové modely jsou užitečné jako
myšlenkové nástroje, které nám omáhají
porozumět skutečnosti; ale nejsou samy
skutečností.Modely jsou vytvářeny a
používány pro možnost porovnání, které
může pomoci vysvětlit co je jinak
nesrozumitelné. Některé modely jsou
časem opouštěny, pokud již nadále
neslouží svému účelu. Jestliže jsou
jednou odhaleny jako neadekvátní, jsou
nahraženy jinými modely, které nabízejí
lepší „použitelnost“ a tím i hlubší
úroveˇň porozumění. Ve vědě se toto
označuje jako změna paradigmatu. Takové
změny vždy byly a i nadále jsou
charakteristické pro pokrok vědy.1
V tomto kurzu, vám nabízíme popis
lidského sexuálního vývoje, přip plném
vědomí, a přitom si uvědomuje, že tento
popis nemusí být konečný.
Ve skutečnosti je pravděpodobné, že
v budoucnosti bude doplněn, opraven a
nahražen jinými popisy, které budou
vycházet z nových a velmi odlišných
modelů.
Vše co zde můžeme udělat je sumarizovat
sexuální konsensus tak, jak existuje
dnes.
(1) Viz kniha Thomase S. Kuhna (1922 -
1996), The Structure of Scientific
Revolutions, vydaná roku 1962 |