|
|
|
|
Alfred
Binet
(1857- 1911)
francouzský
lékař a
psycholog,
je známý
především
jako
průkopník
testování
inteligence
(IQ test).
Byl to ale
on, kdo
představil
koncept
"erotogenních
zón" a
"erotického
fetišismu".
Jeho studie
Le
fétichisme
dans l'amour
(
"Fetišismus
ve věcech
lásky"), se
objevila v
roce 1882.
|
|
|
Ve svém původním významu slovo "fetiš" (portug:
feitiço z lat. factitius: artefakt)
označovalo předmět uctívání, idol,
náboženský předmět, který byl obdařen
magickou mocí. Tyto fetiše byly a stále
jsou uctívány v mnoha předliterárních
společnostech.
Ve vztahu k lidskému sexuálnímu chování
může termín odkazovat na cokoliv -
objekt, část těla, nebo činnost - je-li
pro někoho sexuálně vzrušující. Prosím
pozor: Toto vzrušení není vyvoláno
osobou, tedy osobou jako celkem. Je
způsobeno částí této osoby nebo objektu,
který patří té osobě. Dále může vzrušení
vyvolat jakýkoliv objekt nebo činnost,
která pro "fetišistu" získala erotický
význam . Stručně řečeno,
termín
"sexuální fetišismus" odkazuje na
erotické fascinace částí těla nebo
neživými předměty nebo konkrétní
činností na úkor celé osobnosti
sexuálního partnera.
Omezená forma fetišismu je vcelku častá.
Téměř každý má v té či oné době uložen
milostný dopis, fotografii, kapesníček,
květinu, pramínek vlasů, kousek oblečení
nebo podobné předměty, které evokují
přítomnost nepřítomné milované osoby. V
některých případech se ale takové neživé
objekty mohou stát sexuálně
vzrušujícími. Tyto "mírné" případy se
nicméně "vlastně nepočítají" a nejsou
to, co máme na mysli, když mluvíme o
"vážném" fetišismu. Vážné se to stane,
když fetišistické chování se stává
výhradním a obsedantním a když se
zhoršuje nebo znemožňuje vzájemně
uspokojivý sexuální vztah s partnerem.
Avšak i pak záleží na okolnostech, které
napoví, zda by se tuto situaci terapeut
nebo kdokoliv jiný měli snažit změnit
(pro příklad, viz zde.)
Když se mluví o
sexuálním fetišismu, mluvíme o sociálním
kontextu a o míře.
Koneckonců, různí partneři reagují různě
na různé sexuální obsese a můžou dokonce
některé z nich poměrně snadno tolerovat,
zvláště pokud se nějak "shodují" s
jejich vlastními zálibami. Je tedy
zřejmé, že i "vážný" sexuální fetišismus
není nutně problematický. Dokud s tím
nemá problém pár, je jen málo důvodů k
tomu, aby někdo z venku soudil jejich
chování. V takovém případě je dobré si
položit otázku, zda negativní konotace k
označení "fetišismus" jsou stále platné.
|
