Odchylky v sexuálním chování

Sexuální menšiny: Úvod 2 – Většina a její menšiny

Menšina ve smyslu, v jakém je zde používána, není jen jakákoliv malá skupina, protože mnoho velmi malých skupin lidí jako zázračně hudebně nadané děti nebo matematičtí géniové se menšinami nenazývají. Na druhé straně některé velké skupiny, i statistické většiny – jako např. černí občané Jihoafrické republiky pod apartheidem a ženy v mnoha zemích světa – se často prohlašují za menšinu.
Zdá se tedy, že definující prvek v pojetí sociálních menšin je sociální nebo politická nerovnováha, vynucená nevýhoda, negativní diskriminace nebo nedostatek moci. Jakmile je však nedostatek moci totální, žádná menšina nemůže sama sebe ustanovit. Utlačovaní jedinci jsou izolovaní, a když se pokusí přitáhnout pozornost, jeden po druhém jsou obviňováni z narušování společenského míru. Můžou vytvořit menšinu jen když vytvoří společnou kauzu s ostatními, představí se veřejnosti jako skupina a tak se stanou společenskou silou. Alespoň potencionálně. Jinými slovy:
Menšiny jsou skupiny utiskovaných jedinců, kteří na základě nějakého společného zájmu vyvinuli solidaritu jeden k druhému a tak získali určitou moc, i když stále do velké míry jen symbolickou. Jakkoli může být tato počáteční moc omezená, umožňuje jim a dalším požadovat konec utiskování.
Ve stručnosti: sebeidentifikace jako menšina je prvním krokem na cestě k uznání většinou, i když toto uznání nepřinese nic jiného než nové urážky a další útoky. Je to tedy paradox: Utiskovaní potřebují alespoň malou moc, aby ukázali svoji nespravedlivě nedostatečnou moc. Jejích hlavním cílem je – a to je další paradox – přidat se k tolerantnější většině jako „normální“ občané a tak ztratit svůj status menšiny. I přesto mohou nadále pěstovat svou „menšinovou kulturu“, protože potom je obecně přijímána jako folkloristická a neohrožující.