Vývoj sexuálního chování

Fáze vývoje: Adolescence

Erotické chování: Historická poznámka

V polovině 19. století byli dospívající ze středních tříd v západních zemích jednak chráněni, ale zároveň pod velkým tlakem ze všech stran. Měli plno práce s přípravou na "opravdový život": Delší doba studia a stále delší příprava pro specializovanější povolání již nedovolovala smyslová rozptýlení. Mladí lidé tehdy byli "nezralí" a to i po pubertě. Také se čekalo, že budou sexuálně zdrženliví a to až do manželství, ale manželství bylo často nemožné, dokud ženich nevydělal dost peněz na to, aby mohl "uživit rodinu".
Zároveň si však vzdělaní dospělí byli dobře vědomi erotického potenciálu mladých, jak byl popsán a oslavován ve všech velkých civilizacích. Mnoho slavných milovníků v západním umění a literatuře byli mladiství: Eros a Psyché, Pyramus a Thisbé, Troilus a Cressida, Dafnis a Chloe, Floire a Blancheflor, Aucassin a Nicolette, Romeo a Julie. Mladé ženy a muži byli také často líčeni jako objekty vášně: Heleně bylo pouhých 12 let, když opustila svého manžela Menelaa a následovala Parida do Tróje. Narcisovi bylo 16, když "mnoho mladíků a dívek hledalo jeho lásku". Ganymédes byl ještě mladší, když ho Zeus prohlásil za svého oblíbence, Hyacinthus byl adolescent, když se Apollo a Zephyrus hádali o tom, komu bude patřit, a také Hylas byl Herculem unesen rodičům. Máme také příklady zamilované mládeže ve slavných operách: láskou-posedlý Cherubín v "Mozartově Figarově svatbě" je asi patnáctiletý, Octavian ve Straussově Růžovém kavalírovi se stane v 17 letech milencem starší vdané ženy.
Nakonec rozpor mezi "vysokou kulturou" a morálkou střední třídy nemohl již dále trvat. Zvláště mladí se vzbouřili proti "pokrytectví" starších a ve druhé polovině 20. století byl ve většině západních zemí přijat realističtější a shovívavější postoj k erotickému chování adolescentů.