|
Jak již bylo vysvětleno, první sexuální
scénář, který si lidé musí odvojit je
ten, který definuje jejich „vlastní“
chování dle gendrové role. Jakmile se
narodí, jsou děvčatům a klukům dána
rozdílná, gendrově specifická jména.
Oblíkají se jinak a jsou jinak
vychovávány. Jak vstupují do dětství,
dostávají odlišné hračky, a je jim
řečeno, jací „skuteční kluci“ a
„skutečné dívky“ jsou a jak se chovají.
Jakmile dosáhnou puberty, jejich
gendrové role jsou již z velké části
zvnitřněny a utvářejí jejich erotické
chování a očekávání. Také není potřeba
říkat, že osvojení si obou těchto
scénářů předchází možné reprodukci.
Je patrné, že
je chyba
hledat
“přirozené
rozdíly” v mužském a ženském “sexuálním”
chování. Koneckonců, jak
chování podle gendrové role, tak
erotické chování jsou napsané. Navíc,
chování dle gendrové role je naučeno
před
erotickém chováním a proto je zabarvuje
od samého počátku. Scénář pro jakékoli
následující reprodukční chování je pak
osvojen na základě dvou předchozích
scénářů. Zkrátka,
není správné
hledat „přirozené” příčiny, tam, kde je
především o výsledek sociálního učení.
V každém případě, když přijde na lidské
sexuální chování, je extrémně obtížné
najít biologické základy pod jejich
kulturní superstrukturou.
Nicméně, víme, že fyzická
stránka sexu, tj. sexuální schopnosti
dané osoby, motivace a výkon, je
předmětem kontinuálních změn během
života. Osvojení si sexuálních scénářů
může být méně nebo více kompletní
v dospělosti, ale způsob, jakým
nacházejí vyjádření v chování se také
během let mění. Následující sekce
poskytují krátké popisy těchto změn
v různých fázích života od kojeneckého
věku po stáří.
 |
|
