"Pudy": od biologie k psychoanalýze
Jak jsme viděli na teoretické úrovni "se
sexem to není tak jednoduché". Kromě
toho je zřejmé, že způsob, jakým lidé
obvykle mluví o "sexu", "sexuálním
chování," nebo o "sexuálních pudech" je
dost nepřesný. Rozhodně to nestačí na
objektivní analýzu. Například, jestliže
existuje něco jako sexuální pud, co to
přesně je? Je to cesta k reprodukci? Je
to cesta k uvolnění určitého napětí
specifickým způsobem? Nebo je to způsob
zakoušení rozkoše? K čemu přesně tato
energie je?
Anglické termíny "sex drive", "sexual
drive", nebo "sexual instinkt" měly
paralelu v německém "Sexualtrieb", což
je pojem, který se stal populárním
zejména na počátku 20. století.
Instinkty nebo pudy byly považovány za
vrozené síly nebo energie, které "řídí"
zvířata tak, aby se chovala
předvídatelným způsobem. Pudy nabádaly
zvíře, aby se vyhnulo nepohodlí jako je
hlad nebo žízeň, a uvolnilo fyzické
napětí prostřednictvím sexuální
aktivity. Tak například zvíře shánějící
potravu využívá pudu, který řídí hlad,
při hledání vody využívá pud, který řídí
žízeň a pokouší-li se o sexuální
aktivitu, probouzí sexuální pud.
Původně
bylo slovo "pud" pouze biologickým
termínem. Nicméně, jak už jsme viděli,
díky Sigmundu Freudovi získal pojem
sexuální pud mnohem širší rozsah.
Pod pojmenováním libido, a
později Eros, se stal součástí
jeho ambiciózní psychoanalytické teorie,
která se snažila vysvětlit (převážně
prostřednictvím bezvědomí) motivace
veškerého lidského chování. Ještě dnes
používají Freudiáné termín "sexuální
pud" svým vlastním způsobem, který není
moc znám, ale je odůvodněn v souvislosti
s jinými psychoanalytickými předpoklady.
Až do dnešního dne však zůstává
psychoanalýza spíše otázkou víry než
vědeckých důkazů.
|