|
Výraz „sexuální
chování“ se nevyskytuje v žádném jazyce
až do moderní doby. Není
použit nikde v Bibli ani v Koránu, byl
neznámý ani klasickým západním
spisovatelům od Homéra přes Danta,
Shakespeara, Cervantese, Voltaira až po
Goetheho. Dokonce i slovo „sexuální“,
které je staré několik set let, postupně
získávalo svou velkou rozmanitost až po
současné významy. Zpočátku nebylo
použito v souvislosti s akcemi či
pocity, ale pouze jen rozdělovalo na
ženy a muže (pozn. z angličtiny sex
označuje pohlaví).
Ve starověku a středověku měli lidé
desítky nebo dokonce stovky slov pro
mužské a ženské pohlavní orgány a pro
soulož. Víme také, že si povídali o
plodnosti a reprodukci se svými blízkými
příbuznými. Věděli, co se skrývá pod
pojmy líbání, objímání nebo mazlení s
jinou osobou. Znali tělesné potěšení,
fyzickou stimulaci a vzrušení. Mluvili
hrdě o lásce, touze, citu, něze, vášni,
nešťastné lásce, pletkách, Amorovi a
Venuši. Někteří muži a ženy se těšili z
„oplzlých řečí“ nebo obscénních obrazů,
soch či výjevů. Někteří milovali
vystavování svého nahého těla nebo
pozorování nahoty jiných. Jiní se
snažili potlačit svou „žádostivost“ a
mluvili o ní s odporem jako o
bezohlednosti, chlípnosti, oplzlosti,
chtíči či pokušení od ďábla. Chválili
cudnost, skromnost, zdrženlivost,
nevinnost a panenství a zároveň
odsuzovali tělesnou nečistotu, ohavnost,
hříchy proti Bohu a zločiny proti
přírodě. Přesto, jak lze při bližším
zkoumání odhalit, naši vzdálení předci
neshrnuli to vše v jednotný, čistě
popisný, morálně neutrální termín
„sexuální chování“.
|
