|
Po staletí byla syfilis léčena rtutí
(podávanou ústně, ve formě mastiček
nebo jako koupel v páře). V průběhu
devatenáctého století se začal
k léčbě používat jodid draselný,
který se zdál být praktičtější. Ve
skutečnosti se však nic nezměnilo.
Opravdu účinná a zdravotně nezávadná
léčba prostě neexistovala. Na
syfilis tak zemřely tisíce lidí,
mezi nimi i mnohé známé historické
osobnosti. Základ účinné léčby
položil nakonec německý vědec na
počátku dvacátého století.
V roce 1905 objevil
Fritz
Schaudinn původce
syfilis, bakterii treponema
pallidum.
Pouze o rok později, v roce 1906
vyvinul
August
von Wassermann tzv. „Wassermanův
test“, který umožnil odhalit nákazu
syfilis v raném stádiu.
S prvním skutečně účinným lékem
přišel nakonec v roce 1910 německý
výzkumník
Paul
Ehrlich a jeho japonský
asistent
Sachahiro Hata. Jednalo
se o arzénovou směs, kterou nazvali
„Salvarsan“. Později Ehrlich tento
lék ještě vylepšil a tuto verzi
nazval „Neosalvarsan“. Brzy tak byl
oslavován jako přemožitel syfilis.
Za svou práci na poli imunologie
obdržel v roce 1908 Nobelovu cenu za
medicínu.
|
|
Fritz Schaudinn (1871-1906)
|
August von Wassermann
(1866-1925)
|
Paul Ehrlich (1854-1915)
a Sachahiro Hata (1873-1938)
|
