Potrat

Právní pohled

Ještě dlouho ve dvacátém století byly ve většině zemí dobrovolné potraty zakázány zákonem. Avšak dokonce i ty nejpřísnější trestní zákony obvykle uznávaly širší vědeckou koncepci tím, že nepostihovaly užívání pohotovostní antikoncepce nebo nitroděložních tělísek, které brání otěhotnění i přes to, že mohlo dojít k oplodnění. Tato skutečnost, že takové látky a pomůcky jsou obecně považovány za kontraceptiva a ne za „abortifaciens“, naznačuje, že tradiční náboženské imperativy nebyly celospolečensky přijaty. Také zákony nikdy neuvažovaly o potratu jako o vraždě. Kdyby tomu tak bylo, tresty pro ženy, které si potrat nechaly vykonat, by byly stejné jako pro vrahy: smrt nebo doživotí. Ve skutečnosti byly ovšem tresty mnohem mírnější. Navíc osoba nejvíce zaangažovaná v trestném činu, žena, která podstoupila potrat, nebyla prakticky nikdy stíhána.
Taková prapodivná váhavost, opravdová ambivalence na straně zákona, naznačuje, že moderní sekulární stát nedokáže podpořit žádný konkrétní náboženský nebo morální pohled, a namísto toho se snaží zaujmout kompromisní pozici. Je pravdou, že stát, který se musí přizpůsobovat a chránit své občany před mnohými a často si protiřečícími věrami, může této povinnosti dostát pouze pokud zakládá své zákony na čistě racionálních argumentech. V případě potratu takové úvahy ukazují jedním směrem: přenechat celou záležitost na profesionálním medicínském úsudku a individuálním svědomí.