|
Potrat
|
|
Právní pohled
|
|
Ještě dlouho ve dvacátém století
byly ve většině zemí dobrovolné
potraty zakázány zákonem. Avšak
dokonce i ty nejpřísnější trestní
zákony obvykle uznávaly širší
vědeckou koncepci tím, že
nepostihovaly užívání pohotovostní
antikoncepce nebo nitroděložních
tělísek, které brání otěhotnění i
přes to, že mohlo dojít k oplodnění.
Tato skutečnost, že takové látky a
pomůcky jsou obecně považovány za
kontraceptiva a ne za „abortifaciens“,
naznačuje, že tradiční náboženské
imperativy nebyly celospolečensky
přijaty. Také zákony nikdy
neuvažovaly o potratu jako o vraždě.
Kdyby tomu tak bylo, tresty pro
ženy, které si potrat nechaly
vykonat, by byly stejné jako pro
vrahy: smrt nebo doživotí. Ve
skutečnosti byly ovšem tresty mnohem
mírnější. Navíc osoba nejvíce
zaangažovaná v trestném činu, žena,
která podstoupila potrat, nebyla
prakticky nikdy stíhána.
Taková prapodivná váhavost,
opravdová ambivalence na straně
zákona, naznačuje, že
moderní
sekulární stát nedokáže podpořit
žádný konkrétní náboženský nebo
morální pohled, a namísto toho se
snaží zaujmout kompromisní pozici.
Je pravdou, že stát, který se musí
přizpůsobovat a chránit své občany
před mnohými a často si
protiřečícími věrami, může této
povinnosti dostát pouze pokud
zakládá své zákony na čistě
racionálních argumentech. V případě
potratu takové úvahy ukazují jedním
směrem: přenechat celou záležitost
na profesionálním medicínském úsudku
a individuálním svědomí. |