Základní druhy sexuálního chování

2. Heterosexuální styk

Nejen soulož

Soulož Anatomická kresba od Leonarda da Vinci (1452 - 1519) Windsor, Britská královská sbírka

Soulož je jedinou formou pohlavního styku, která může vést k plození dětí a v naší kultuře byla tedy dlouho vychvalovaná jako něco nadřazeného. Podle židovské a křesťanské náboženské tradice byly sex a rozmnožování neoddělitelné. Jakékoli sexuální aktivity, které ze své podstaty nemohly vést k těhotenství, byly považovány za hřích a lidé od nich byli odrazováni. Ve většině západních zemí se takový hřích nakonec také stal trestným činem. Po staletí byl nekoitální styk vážným přestupkem a trest mohl být velmi tvrdý. Až moderní psychiatři označili tento zločin za nemoc tvrzením, že dospělí, kteří nepreferují soulož před jinými sexuálními aktivitami jsou duševně nemocní, nebo alespoň "nezralí".
Přílišný důraz na soulož zbytečně ochuzuje mnoho životů. Moderní sexuální terapeuti zjistili, že přetrvávající přehnané soustředění na penis a pochvu a zanedbávání jiných "erotogenních zón" těla, může snížit citlivost u mužů a tím poškodit jejich sexuální funkce (viz Kurz 5). V situaci, kdy je soulož popisována jako nejvyšší a konečná forma pohlavního styku, budou všechny ostatní formy samozřejmě považovány za méněcenné. V nejlepším případě jsou považovány za "obměny" nebo "náhražky", nebo jako jakýsi "úvod" nebo "závěr" k "hlavní události". Jinými slovy páry budou stále cítit potřebu ospravedlnit své spontánní sexuální experimenty a snažit se dojít až k souloži. Budou i nadále dělit pohlavní styk v činy, kapitoly, nebo stupňující se fáze a budou i nadále neschopni plně rozvinout svůj erotický potenciál.