Základní druhy sexuálního chování

2. Heterosexuální styk

Pohlavní styk

Spirituální důležitost souložení. Erotická soška Buddhy, Čína, Qing Dynasty (1644-1911 A.D.). S laskavým svolením Čínského muzea sexu, Tongli

Pohlavní styk je zde definován jako akt zahrnující sexuální kontakt mezi pohlavními orgány dvou osob.
Pohlavní orgány jsou nejcitlivější erotogenní zónou lidského těla a pro velkou většinu mužů a žen je pohlavní styk proto oblíbenou formou pohlavního styku . Kromě toho do sebe penis a vagina anatomicky snadno zapadnou. Po většinu lidské historie to bylo jen toto spojení (Latinsky copulatio) mužských a ženských pohlavních orgánů, které umožňovalo zrod nového lidského života. (Dnes, může žena otěhotnět i pomocí umělého oplodnění.)
V západní židovsko-křesťanské kultuře byl sex tradičně spojen s účelem plození. Tak, po velmi dlouhou dobu, bylo spojení penisu a vaginy prohlášeno za jedinou přirozenou formu pohlavního styku. Manuální a orální stimulace byla někdy povolena, pokud to bylo součástí předehry, která měla vést k souloži. Bez tohoto záměru však byl takový sexuální kontakt považován za hříšný. Navíc ve většině západních zemí byl hřích trestán jako trestný čin a psychiatři v 19. století to považovali za projev duševní choroby.
Přesto v průběhu času začal rostoucí počet psychiatrů zkoumat do té doby nezpochybnitelné všeobecné předpoklady o cílech sexuálního chování a jako výsledek nyní přiznávají, že masturbace a orální styk jsou zdravé a mají terapeutické účinky. Podle tohoto názoru na lidskou sexualitu nekoitální styk jako takový nemusí v nikom vzbuzovat obavy, pokud uspokojuje zúčastněné partnery. Samozřejmě máme obrovské množství důvodů proto se domnívat, že pohlavní styk jako takový se nikdy nestane nepopulárním. V minulosti to byla upřednostňovaná forma milování pro většinu lidí, a tak to jistě zůstane i v budoucnu.