Základní typy sexuálního chování

1. Sexuální auto-stimulace: Historie

"Masturbační šílenství"

Proti masturbační zařízení 1 + 2 "pásy cudnosti" brání erekci (druhý umožňuje močení) 3 + 4 špičaté kroužky na penis bránící erekci

V průběhu 19. století stále více lékařů spojovalo masturbaci s těžkými duševními nemocemi. Jak bylo popsáno Henry Maudsleyem v roce 1867, největším britským psychiatrem své doby, masturbační šílenství bylo "charakterizováno... extrémní zvrhlostí pocitů a odpovídající poruchou myšlení v dřívějších fázích a později selháním inteligence, nočními halucinacemi a sebevražednými a vražednými sklony." Jinými slovy, masturbující lidé byli potenciální vrazi a zdálo se rozumné zavřít je do blázince.
Aby toho nebylo málo, toto onemocnění bylo ve svých pozdějších fázích považováno za nevyléčitelné. Všechny lékařské vědy se soustředily na prevenci a včasné zjištění onemocnění. Rodičům se doporučovalo, aby přivazovali ruce svých dětí ke stranám postelí, nebo aby děti nosily palčáky se špičatými železnými trny. Speciální bandáže a "pásy cudnosti" sloužili k znepřístupnění pohlavních orgánů. Zruční lékaři s talentem pro mechaniku vymysleli důmyslné zařízení, které mělo chránit lidi od zneužívání sebe sama. A konečně jestliže všechno selhalo, doporučoval se chirurgický zákrok. Nejpoužívanější chirurgické zákroky byly infibulace mužů (tj. umístění kovového kroužku na předkožku, čímž se předcházelo erekci) a klitoridektomie žen (tj. odstranění klitorisu). Někdy bylo považováno za nezbytné i vypalování a denervace pohlavních orgánů a dokonce i kastrace.
Netřeba dodávat, že všechna tato mechanická zařízení a chirurgické postupy se neustále soustřeďovali na pohlavní orgány a jejich funkce. Proto bylo pro „pacienty“ téměř nemožné, aby alespoň na okamžik zapomněli na svůj „problém". Není tedy divu, že se pro mnohé obavy z masturbace staly naprostou posedlostí.