|
Většina
sexuálních trestných činů na dětech je
spáchána muži či ženami, které oběti
znají. Mohou to být otcové,
dědové, strýcové a bratranci, ale
nejčastěji jsou to přátelé či známí
rodiny, sousedi nebo pečovatelé. Cizinci
jsou pachateli pouze v menšině případů.
Pachatelé ženy
jsou také poměrně vzácní.
Mnoho pachatelů bylo jako dítě samo
obětí těchto trestných činů. Sexuální
styk většinou nebývá ojedinělým
incidentem, ale trvá po nějaký čas,
protože se dospělý snaží navázat trvalý
vztah.
Děti mohou
reagovat na sexuální kontakt velmi
odlišně - v závislosti na okolnostech.
Velmi záleží na jejich vlastním věku v
době páchání trestného činu, na typu
kontaktu a na blízkosti vztahu s
pachatelem. Jestliže je pachatelem
blízký příbuzný nebo jiný důvěryhodný
dospělý, který poruší tuto důvěru, je
velice pravděpodobné, že dítě utrpí
velmi vážnou psychologickou újmu. Mohou
se u nich například rozvinout různé
poruchy chování, mohou trpět ztrátou
sebeúcty, záchvaty úzkostí a depresí.
Některé děti mohou na určitou dobu
potřebovat psychologické poradenství či
terapii. Některé děti nemusejí utrpět
žádné trvalé poškození. Zřejmě jestliže
nebylo dítě pachatelem traumatizováno,
nemělo by být rozrušeno po nevhodných
reakcích jiných dospělých, kteří se
snaží „pomoci“. Opět platí, že hodně
záleží na specifické situaci - jak
dlouho ke kontaktu docházelo, než byl
odhalen, jestli bylo použito donucování
a násilí, jak je se zjištěním zacházeno
a jak podporující se ukáže být rodina.
Klidná reakce
rodičů a sourozenců a jejich
bezpodmínečná láska může znamenat
obrovský pozitivní rozdíl. Je také
důležité, aby děti pochopily, že to
nebyla „jejich vina“.
V každém případě by si měl každý
uvědomit, že každý případ je kvůli
specifické kombinaci faktorů ojedinělý.
Proto je také potřeba specifická
kombinace reakcí od těch, kteří chtějí
individuálnímu dítěti pomoci.
|
