Předcházející kapitoly ujasnily, že
na počátku
dětské prostituce je chudoba.
To byla pravda již pro dětské prostituty
za Viktoriánské Anglie a je to pravda i
dnes v mnohých rozvíjejících se zemích.
Je to chudoba, která nutí některé dívky
a chlapce, aby podporovali jejich rodiče
a sourozence jako „sexuální pracovníci“.
V ještě více zoufalé situaci se ocitají
opuštěné děti, děti ulice. Jejich
vlastní přežití závisí na žebrání,
krádežích a prostituci.
Je tedy lehce srozumitelné, že
chvályhodné
úsilí národních a mezinárodních
organizací zamezit dětské prostituci
může uspět pouze do té míry, jak se
těmto organizacím podaří odstranit
chudobu.
Organizování kongresů, upřesňování
definice „dětství“, aby zahrnovalo i
adolescenci, přijímání přísnějších
zákonů, uvězňování a trestání zákazníků,
zavírání vykřičených domů atd. není nic
jiného, než léčení symptomů mnohem
vážnějšího problému. Všechna tato dobře
míněná úsilí se míjí účinkem, jestliže
neřeší politické a ekonomické příčiny
chudoby. I největší „čistící kampaň“
dětem nepomůže, pokud budou dál žít v
bídě a ta je bude nutit k prostituci.
|
Boj se sexuálním zneužíváním a
chudobou
Na tomto kongresu, konaném v roce 2001 v
Japonské Jokohamě, podporovaném
organizací UNICEF, bylo vzneseno mnoho
požadavků na zpřísnění zákonů a právní
posílení, ale otázky chudoby byly řešeny
jen obecně: „Vítáme následující pokroky
– větší nasazení v otázkách práv
dětí---, - lepší přístup ke vzdělání pro
děti, sociální podpora proti chudobě
vyměřená pro rodiny a děti“.
(Pro více informací klikněte na logo)
|