AIDS se zatím rozšířil po celém světě,
začalo se hovořit o pandemii.
Upustilo se od toho, že jde pouze o
“nemoc gayů”. Nejvíce se nyní nákaza
šíří heterosexuálním stykem. Existují
již léky, které pomáhají pacientům s
AIDS přežít mnohem déle než dříve, stále
však nemáme ani účinné očkování, ani
nic, co by nemoc zcela vyléčilo.
Nejdůležtější a nejspolehlivější
strategií tak stále zůstává prevence.
Naneštěstí vlády mnoha
rozvojových zemí nebraly varování lékařů
na vědomí. Nepoučily se z tvrdých lekcí
Spojených států a Evropy a ztratily tak
drahocenný čas k zavedení příšlušných
preventivních programů. Za tuto velkou
politickou chybu teď platí obyvatelé
těchto zemí obrovskou daň. Dokonce i ve
Spojených státech a v Evropě se objevují
občasné úpadky tak, jak snahy o prevenci
slábnou nebo se stávají předmětem
politických zásahů.
Výzkum, který se snaží najít účinný lék
nebo vakcínu, stále pokračuje. Dokud v
těchto pokusech neuspěje, zůstává
největší nadějí prevence. Dárci krve
musí být testováni. Veřejnost musí být
neustále vzdělávána o rizicích nákazy a
jak jí předejít “bezpečným sexem”.
Zvláštní pozornost musí být zaměřena na
drogově závislé, kteří přijímají drogy
intravenózně, dále pak na skupiny s
rizikovým sexuálním chováním. O jejich
spolupráci je nutné usilovat a oceňovat
ji. V mnoha zemích se péče o pacienty s
AIDS musí zlepšit.
|