Porod

Historické poznámky

Moderní vedení porodu umožnili pokrokoví lékaři, k nimž patří:

Grantley Dick-Read (1890 – 1959), anglický porodník, který věřil, že většina bolestí při porodu je důsledkem zbytečného svalového napětí. Jeho metoda „přirozeného porodu“ se zaměřuje na trénink relaxace ve vhodném fyzickém a duševním rozpoložení.

Fernand Lamaze (1890 – 1957), francouzský porodník, vytvořil metodu „studovaného porodu“, která byla široce přijata. Metoda je založena na předpokladu, že porod je stresová situace, a že nejlepším způsobem, jak se s tímto stresem vyrovnat, je aktivní účast ženy.

Robert Bradley (1917 – 1998), americký porodník, vytvořil metodu „porodu koučovaného manželem“. Využívá náročného nácviku, při kterém se budoucí matka učí relaxovat pod vedením otce. Kurs je výrazně delší, než v případě Lamazovy metody, ale rodiči je často přijímán s nadšením. Cílem je dosáhnout fyzického i psychologického sblížení mezi matkou a otcem a porodit bez použití jakýchkoli léčiv. (Bylo by jistě objektivnější nazývat tuto metodu „porod koučovaný otcem“, protože ne všichni otci jsou manželi a ne všechny matky jsou manželkami.)

Frédérick Leboyer (1921 – 1986), francouzský porodník, který zavedl metodu „porodu bez násilí“. Tato metoda, orientovaná hlavně na dítě, má za cíl zachovat přirozené procesy, ve kterých plod žil v matčině děloze: temno, ticho, kontakt s matkou. Porodní sál je proto osvětlen jen mírně, je připravena vanička s teplou vodou a zdravotnický personál je vyškolen v tichém provádění výkonů. V těchto podmínkách přicházejí děti na svět bez křiku, s vykulenýma očima a potichu vrní. Po porodu jsou okamžitě přikládány matce na břicho. Pupeční šňůra se ponechává neporušena a je přestřižena teprve poté, co se dýchání plně rozvinulo. Matka chvíli jemně masíruje dítě, které se pak vykoupe v teplé vodě. Cílem celého postupu je zmírnit „porodní trauma“; zohledňuje se skutečnost, že novorozenec je vysoce citlivý.