Kritický úvod – Staré nevyřčené předpoklady

1. Mýtus „přirozené“ lidské sexuality

Od Hippokrata po Masterse a Johnsonovou, terapeuti různých druhů léčili nejen sexuální dysfunkce, ale také sexuální deviace.

Jinými slovy: Snažili se nejen obnovit, zvýšit nebo redukovat sexuální sílu, ale také usměrnit ji do společensky přijatelných cest a činili tak za předpokladu, že jsou pouze „pomocníci přírody“, tj. že pouze pomáhají lidem dosáhnout toho, co by mělo „přijít přirozeně“ v prvé řadě. Prvním a největším nevyřčeným předpokladem veškeré sexuální terapie bylo tudíž přesvědčení v „přirozeně“ danou, zdravou sexualitu, která se stane dysfunkční nebo deviantní pouze jako důsledek zabránění. Naopak jakmile toto bránění přestane a jeho špatné důsledky byly odstraněny, lidská „přirozená sexualita“ je automaticky obnovena.

Aktuální praxe sexuální terapie v průběhu let přesto ukázala, že tento předpoklad nemůže být pravdivý.