Economic Problems The International Labor Oganization (ILO)
has estimated that, in 2004, over 36 million productively working
persons world-wide were infected with HIV. This means that, in the not
too distant future, there will be millions of workers too sick to
contribute to the economy, and the countries hit hardest will also be
among the poorest. Not only that: As more and more people drop out of
the workforce, the AIDS epidemic will lead to a loss of knowledge and
experience in many important areas, especially in education and health
care. Moreover, as a result of persistent gender inequality in many of
the affected countries, more women than men will continue to be
infected. At the same time, these women, expected to play their
traditional roles, will increasingly have to care for sick family
members and thus will be less able to do other work. This is especially
true if they have no access to treatment. As they themselves grow
weaker and die, millions of AIDS orphans will be left to fend for
themselves.
AIDS
is therefore also a workplace issue. Even for purely economic reasons,
the people living with AIDS should be kept working as long as possible.
Where stigmatization and discrimination still exist, they must end. The
ILO has drafted a Code of Practice
which, if followed, could mitigate some of the expected problems. In
any case, AIDS is fast becoming a negative economic factor in many poor
countries, and ignoring the growing threat will not help. Indeed, the
ILO has concluded that the direct and indirect costs of inaction are far greater than the costs of treatment.
Fortunately, treating
AIDS has become much cheaper in many poor countries, where generic drug
manufacturers are now able to provide medication at a fraction of its
former cost. Encouraged by this development, the United Nations have set themselves the goal of getting the cheaper drugs to at least 3 million patients by 2005.
Ekonomické problémy
Mezinárodní
organizace práce (ILO)
odhaduje, že v roce 2004 bylo více než
36 milionů pracujících lidí na celém
světe infikováno virem HIV. To znamená,
že v nepříliš vzdálené budoucnosti budou
miliony pracovníků příliš nemocní, aby
přispěli ekonomice, a země postižené
nejhůře budou ty mezi nejchudšími. A
nejen to: jak budou stále více a více
lidí opouštět pracovní síly, epidemie
AIDS bude vést také ke ztrátě znalostí a
zkušeností v mnoha důležitých oblastech,
zejména v oblasti vzdělávání a zdravotní
péče. Navíc v důsledku přetrvávající
genderové nerovnosti v mnoha postižených
zemích bude i nadále infikováno více žen
než mužů. Současně bude od těchto žen
očekáváno, že budou plnit své tradiční
role a věnovat proto stále více času
péči o nemocné členy rodiny, v důsledku
čeho nebudou schopny pracovat. To platí
zejména v případě, že nemají přístup k
léčbě. A když ony zeslábnou a umřou,
zůstanou po nich milióny sirotků
nemocných s AIDS, ponechaných sami na
sebe.
AIDS je proto také otázkou trhu práce.
Dokonce i z čistě ekonomických důvodů je
třeba, aby lidé, kteří žijí s AIDS,
pracovali tak dlouho, jak je to možné. S
případy přetrvávající stigmatizace a
diskriminace nutno skoncovat. ILO
vypracovala
kodex, který, pokud se jím
budou řídit, může zmírnit některé z
očekávaných problémů. V každém případě
se AIDS rychle stává negativním
hospodářským faktorem v mnoha chudých
zemích a ignorovat tuto rostoucí hrozbu
ničemu nepomůže. ILO vskutku dospělo k
závěru, že
přímé a nepřímé náklady vyplývající z
nečinnosti jsou mnohem větší než náklady
na léčbu.
Naštěstí
je
dnes léčba AIDS
v mnoha chudých zemích mnohem levnější,
jelikož výrobci generických léků jsou
nyní schopni poskytnout léky za zlomek
své původní ceny. Povzbuzena
tímto rozvojem,
Organizace spojených národů
si dala za cíl získání levnějších
léků pro alespoň 3 miliony pacientů do
roku 2005.
„3 do 5“: „Vyléčit 3 miliony do 2005“
S ohledem na rostoucí počet případů AIDS
v mnoha chudých regionech světa, Světová
zdravotnická organizace a UNAIDS začaly
iniciativu s názvem "3 do 5". Cílem je
poskytnout antiretrovirální léčbu pro 3
miliony lidí s HIV / AIDS v rozvojových
zemích do konce roku 2005.
|