Intersexualita - Nakládání s intersexualitou

Sociálně-kulturní postoje - právní tradice

Všechny právní tradice mají náboženský původ, protože původně všechno právo byl boží zákon. Tak to zůstalo, i když byly zákony poprvé zapsány písemně. Mnozí starověcí zákonodárci - od Babylonského vládce Chammurapiho (18. století p.k.) až k biblickému Mojžíšovi (ca. 13. století p.k.) – citovali Boží vůli jako zdroj právních kodexů. Egyptští faraóni prohlašovali svoje zrození za božské, čínští a japonští císaři nazývali sami sebe „nebeskými syny“, římští císaři byli uctíváni jako bohové a dokonce i v 7. století našeho letopočtu prorok Mohammed se stále hlásil k boží inspiraci, která je uchována živá v současném islámském právu. Až v moderní době západní zákonodárci začali odstraňovat náboženské vlivy ze zákona, např. francouzský císař Napoleon ve svém revolučním trestním zákoníku z roku 1811. Od této doby je západní právo stále více sekulární, speciálně oblast práva o lidské sexualitě se stala pragmatičtější. Koneckonců v moderních demokraciích je právo vnímáno jako dílo lidských zákonodárců, kteří jsou voleni, aby zastupovali vůli svých voličů. Tato vůle lidu však musí respektovat určitá neodvolatelná občanská práva. Tak například základní práva náboženských, rasových a etnických menšin budou chráněna, bez ohledu na to, co by chtěla většina. V posledních desetiletích byla základní práva do určité míry rozšířena i na sexuální menšiny. Nicméně v případě intersexuality zůstávají zákony nedostatečné. Proto advokáti podporující intersexuální skupiny požadují další reformy v těchto oblastech.