Intersexualita – Vyrovnávání se s intersexualitou

Sociokulturní postoje – Právní tradice

Manželství

Tradičně považovaly zákony většiny zemí manželství za svazek mezi mužem a ženou. Přesný počet manželských partnerů nebyl vždy určen – v některých kulturách fungovaly různé formy polygamie. Bylo však samozřejmé, že se jedná o svazek mezi lidmi opačného pohlaví. Občanské zákoníky mnoha moderních západních zemí mají jasně definované manželství jako svazek jedné ženy a jednoho muže. Nicméně, jak je vidět v tomto kurzu, nemusí být vždy snadné určit, kdo je žena a kdo muž. Moderní výzkumy ukázují mnohé dříve netušené komplikace. Objevuje se celé spektrum přechodných stádií mezi “ženstvím” a “mužstvím”, která do současných zákonů nezapadají. Ukázalo se také, že vlastní sexuální identifikace člověka může být v rozporu s jeho anatomickým vzhledem. Raná genderová role se tedy může u člověka v průběhu života změnit, což zároveň vyžaduje změnu jeho osobní dokumentace. Pokud je tato osoba již v době této změny v manželství, vyvstává otázka, zda manželství – nyní tedy mezi osobami stejného pohlaví – může zůstat platné. Manželství mezi dvěma osobami stejného pohlaví je zatím možné jen v několika málo západních zemích a spousta jiných zemí a mnoho náboženství zůstává velmi striktně proti těmto svazkům. Provdaní intersexuálové se tak musí nejprve rozvést, než získají nové doklady totožnosti. Tento problém se tedy týká intersexuálů, kteří se “v dobré víře” provdali. Ve skutečnosti může jejich stav zůstat neobjeven spoustu let a může vyjít najevo například až v případě, kdy lékař zjišťuje důvod neplodnosti daného člověka. Ten si může až poté uvědomit rozpor mezi jeho genderovou rolí a fyzickým vzezřením. Pokud i přes tuto překvapivou diagnózu zůstává osobní sexuální identifikace člověka nezměněna, lze toto objevení “skutečného” fyzického pohlaví zkrátka ignorovat. Lékař i pár tuto nově objevenou skutečnost nezveřejňují a zákon v této chvíli není o nic moudřejší. U některých případů je však toto utajení těžší. Zveřejněním svého stavu by totiž  intersexuálové mohli upozornit na otázky spojené se současným pojetím manželství. Například, že nemůže být překážkou manželství neschopnost mít děti, protože nikdy nebylo ženám po menopause zakázáno se vdávat. Stejně tak nemůže být překážkou nemožnost pohlavního styku, protože manželství nebylo nikdy zakázáno chronicky nemocným, osobám s těžkým zdravotním postižením nebo velmi starým lidem. Dostačujícím důvodem pro manželství byla vždy láska, přátelství a ekonomické zapezpečení. Z toho tedy vyplývá, že neexistuje žádný logický důvod, proč by měly uzavírat manželství pouze páry opačného pohlaví. Není divu, že moderní společnost čelí vzrůstající poptávce pojímání manželství jako univerzálního lidského práva, bez ohledu na fyzické pohlaví partnerů.