Kritický úvod – Staré nevyslovené předpoklady

2. Mýtus terapeutické nestrannosti

Individuální naplnění a společenské překážky
Stejně jako víra v „přirozenou sexualitu“, druhý velký nevyslovený předpoklad nemůže ustát vědecké přezkoumání. Víra v terapeutickou nestrannost je jednoduše další sebeprospěšný blud. Přece jenom, kdyby měla společnost opravdu zájem na sexuálním naplnění jedince, dysfunkce by byly daleko méně běžné, než jsou dnes a byly by vystopovatelné ke konkrétním podmínkám nebo stavům jedinců. Přesto, v naší společnosti tomu tak není. Samotný fakt, že tak mnoho lidí potřebuje sexuální terapii, ukazuje na větší společenský problém. Vskutku, terapeuti se dříve nebo později naleznou v konfliktu s určitými převažujícími sexuálními hodnotami. Přece jenom je jejich profesionální cíl osvobodit své klienty z jejich inhibice a v mnoha případech jsou tyto inhibice způsobené negativními společenskými vlivy. Dobrá sexuální terapie tudíž vede ke klientově sexuální emancipaci a sebedetrminaci. Ve stejném duchu, ti, kteří pouze pomáhají jedincovi přizpůsobit se společnosti, se nezabývají skutečnou terapií, ale tréninkem přizpůsobení. Přesto je to tato funkce sexuálních terapeutů jako mimovolních agentů sociální kontroly, která zneklidňuje některé libertariány. Litují často naivních přístupů terapeutů a zesměšňují jejich snahy jako svazující intervence nebo jednoduše jako „sex podle předpisu“. Přestože je jejich kritika přehnaná, základní pointu by si měli všichni sexuální terapeuti ponechat v hlavě. Jejich hlavní povinnost je vždy ke klientům.