Kritický úvod – Staré nevyslovené předpoklady

2. Mýtus terapeutické nestrannosti

Sebekritická terapie
Masters a Johnsonová a jiní jako oni vyňali sexuální terapii z tradičního předpojatého psychiatrického kontextu a otevřeli ji zkoumání a diskusím, jak nebyla otevřená nikdy předtím. Terapeuti nyní nabízejí svojí opatrnou, omezenou a rozumnou asistenci zcela samostatným klientům. Vědí také, že v minulosti byly sexuální terapie různých druhů využívány k prosazování domněle „přirozených“ norem u váhavých nebo i neochotných „pacientů“, a zůstávají si také dobře vědomi tohoto nepříjemného aspektu minulosti. Naopak pokud se podíváme na skutečnou praxi sexuální terapie dnes, nemáme vůbec žádný důvod být v rozpacích. Je to přesně nový behaviorální přístup Masterse a Johnsonové, Hartmana a Fithianové, Lopiccola a Heimanové, Zilbergelda a Barbachové a mnoha dalších, který nasměroval sexuální terapii do mnohem rozumnějšího obranného směru. Většina sexuálních terapeutů dnes toto ví a je za to vděčná. Nevidí sexualitu jako začátek a konec lidského štěstí. Nedělají také universální tvrzení týkající se výsledného efektu své práce. Přesto v praktickém smyslu, sexuální terapie nyní obohacuje mnoho životů na smyslové a emocionální úrovni. Navíc tak činí bez dogmatismu a arogance. Vše co je nyní potřebné je teoretický rámec, který bude odrážet tento nedávný pozitivní vývoj. S tím, jak teorie sexuální terapie dohání praxi, a s tím, jak se stává vědoma svých neudržitelných nevyslovených předpokladů, nově artikulovaná sexuální terapie si zaslouží podporu každého racionálního člověka.