|
Aristofanés
řekl: "Za
dávných dob
totiž nebyla
naše
přirozenost
taková, jako
je nyní…
bylo trojí
pohlaví
lidí, ne
jako je nyní
dvojí,
mužské a
ženské,
nýbrž ještě
k tomu bylo
třetí,
složené z
těchto dvou
tzv. pohlaví
androgynů...
Dále byl
tvar každého
člověka
zcela
válcovitý, s
oblými zády
i boky;
člověk měl
čtyři ruce a
právě tolik
i nohou a
dva obličeje
na okrouhlém
krku, ve
všem stejné;
hlavu pak u
těchto obou
obličejů,
obrácených v
opačné
strany,
jednu a
čtyři uši;
dále měl
dvoje
pohlaví
ústroje a
obdobně i
všechno
ostatní.
Chodil
jednak
zpříma jako
my, na
kteroukoli
stranu
chtěl, ale
když se dal
do rychlého
běhu, tu
jako když
akrobati
dělají
kruhové
přemety i s
nohama rovně
nataženýma,
rychle se
kutálel,
odrážeje se
osmi
končetinami,
které tehdy
měl. Trojí
pohlaví
takovéhoto
způsobu bylo
proto, že
mužské
pocházelo
původně ze
slunce,
ženské od
země a to,
které bylo
složeno z
obou, od
měsíce,
poněvadž i
měsíc má
něco
společného s
oběma; a
kulatí byli
ti tvorové
sami i
jejich chůze
se děla v
kruzích,
poněvadž
byli podobni
svým
rodičům.
Byli hrozní
svou
mohutností a
silou a
zpupnou měli
mysl, i
odvážili se
učinit útok
na bohy… Tu
se radili
Zeus a
ostatní
bozi, co s
nimi učiniti,
a byli na
rozpacích;
neboť ani je
nemohli
pobíti a
jako Giganty
docela
zahladiti
jejich
pokolení
blesky –
vždyť by to
bylo zničení
všech poct a
obětí,
přinášených
jim od lidí…
Konečně Zeus
rozmysliv se
pravil: „Zdá
se mi, že
jsem nalezl
prostředek,
jak by lidé
zůstali, a
přece
odložili
svou
nevázanost,
a to tak, že
by se stali
slabšími.
Nyní totiž
rozetnu
každého z
nich ve dvé
a hned budou
jednak
slabší,
jednak nám
užitečnější…
rozkrajoval
lidi ve dvé…
a koho
rozkrojil,
kázal
Apollónovi
otočiti
každému
obličej a
zbylou
polovici
šíje na
stranu řezu,
aby byl
člověk
skromnější,
dívaje se na
své
rozpůlení, a
také jinak
všechno
léčiti… Když
tedy původní
těla byla
rozťata na
dvé, toužila
každá
polovice po
své
polovici,
scházely se,
objímaly se
rukama i
splétaly se
k sobě
vespolek,
toužíce
spolu srůsti…
a tu každý
hledá svou
polovici. A
tu všichni
mužové,
vniklí
roztětím
onoho celku,
který se
tehdy
nazýval
androgyn,
jsou
milovníci
žen… a také
všechny ženy
milovné
mužů… Ale
ženy, které
jsou částí
původní celé
ženy, ty si
nevšímají
valně mužů,
nýbrž jsou
spíše
obráceny k
ženám… Kdo
jsou však
částí
původního
muže, touží
po mužském
pohlaví, a
pokud jsou
malými
chlapci,
milují muže,
poněvadž
jsou úseky
mužské
bytosti, a
rádi vedle
mužů lehají
a s nimi se
objímají; to
jsou
nejlepší z
chlapců i
jinochů,
poněvadž
jsou svou
přirozeností
nejmužnější…
když
dorostou,
jedině
takoví se
stávají muži
platnými pro
veřejný
život.“
|
