Sexualitě bylo velmi dlouho odpíráno její právoplatné místo mezi dalšími lidskými činnostmi. Fyzické smyslnosti byly buď zahaleny tajemstvím a obklopeny tabu, nebo přehnaně přeceňovány jako oblast, která sama o sobě může přispět k plnosti života. Lidská sexualita se stává více uspokojující s tím, jak i život sám dostává větší smysl. Nadešel čas, aby se zvýšila kvalita sexuality tím, že se bude zdůrazňovat její příspěvek ke spokojenému životu. 

Poprvé v dějinách, za podmínky dodržení preventivních opatření, již nebude nutné, aby se lidé obávali nechtěných těhotenství nebo pohlavních nemocí. Omezení sexuálního projevu pouze na oblast manželského svazku a instituce monogamního manželství byly asi rozumné, pokud byla reprodukce stále do značné míry věcí náhody – a tak dlouho, dokud byly ženy podrobeny mužům. Přestože se domníváme, že manželství – pokud je životaschopné – je nedocenitelným mezilidským vztahem, jsme přesvědčeni, že jiné sexuální vztahy také mají svůj význam. V každém případě mají lidské bytosti právo vyjádřit své sexuální touhy a vstupovat do vztahů jak uznají za vhodné, pokud nebudou poškozovat ostatní nebo zasahovat do jejich práv na sexualitu. Tento nový pocit svobody by nicméně měl být doprovázen smyslem pro etickou zodpovědnost.
 
Naštěstí právě po celém světě probíhá přehodnocování právoplatného umístění sexuality v lidské zkušenosti. Věříme, že humanizace sexuality je dostatečně vyspělá, aby mělo smysl vypracovat prohlášení o právech a odpovědnosti jednotlivce ke společnosti a společnosti k jednotlivci. Proto chceme nabídnout k projednání tyto body: 

1. Hranice lidské sexuality je třeba rozšířit. Mnohé kultury mají tendenci omezovat sexualitu na plození. Jakékoliv jiné účely sexuality jsou v nich považovány za odvozené, pozorovány s pochybnostmi, nebo byly přísně odmítnuty. Ale potřeby omezit růst populace, rozšířené používání účinné antikoncepce a vývoj v oblasti reprodukčních technologií snížily význam reprodukční funkce sexu. Odpovědný přístup k sexualitě by nyní měl být chápán jako vyjádření intimity u žen i u mužů, intimity, která je zdrojem radosti a obohacení, a kromě toho je to také způsob uvolňování napětí, a to i v situacích, kdy neslouží k reprodukčním účelům.
 
Tato integrace sexuality a dalších aspektů lidské zkušenosti proběhne pouze pokud daná osoba dosáhne v zásadě vyrovnaného života. Pokud k tomu dojde, sexualita zaujme své místo mezi ostatními přirozenými funkcemi. 

2. Rozvíjení smyslu pro rovnost mezi muži a ženami je základní rys etiky. Veškerá právní, pracovní, ekonomická a politická diskriminace žen by měla být odstraněna a všechny stopy sexismu vymazány. Dokud ženy nemají rovné příležitosti, budou je muži sexuálně vykořisťovat. Zejména musí muži uznat právo žen na kontrolu nad vlastním tělem a určení povahy své sexuality. Všechny osoby – ženy i muži – mají právo na stejnou úctu.
 
3. Represivní tabu by měla být nahrazena vyváženějším a objektivnějším pohledem na sexualitu na základě citlivého povědomí o lidském chování a potřebách. Archaická tabu omezují naše myšlení v mnoha ohledech. Lidé, zvláště ženy, byli drženi v otroctví omezeními, která stanovila, kdy, kde, s kým a jakou částí těla bude uspokojena sexuální touha. Jelikož tato tabu byla rozptýlena a nastává doba jejich objektivního přezkoumávání, mnohá sexuální vyjádření budou v budoucnosti viděna v jiném světle. Taková, která se dnes zdají nepřijatelná, se velmi pravděpodobně stanou za určitých okolností platnými. Mimomanželský sexuální vztah se souhlasem partnera je již za některých okolností přijímán. Předmanželské sexuální vztahy již byly v některých částech světa akceptovány a budou se objevovat v ještě větší míře. To samé bude velmi pravděpodobně také platit pro homosexuální a bisexuální vztahy. Až bude pohlavní spojení chápáno jako způsob vyjádření pocitu skutečné intimity, a nikoli jako spojení pro fyzické potěšení a plození samo, bude možné překonat překážky týkající se věku, rasy či pohlaví.
 
Tabu znemožňovala adekvátní zkoumání některých témat, zejména v oblasti ženské sexuality. Často blokovala hledání odpovědí na důležité sexuální otázky. Příkladem je třeba potrat. Debaty o potratu jsou totiž často zaměřené jen na akt odstranění zárodku, mnozí se v nich snaží vyhnout dalším problémům, které se situací souvisí a jsou zásadní. Odmítají například otevřeně diskutovat o způsobech poskytování komplexních vzdělávacích programů v oblasti sexuality pro děti i dospělé. Proběhly také dlouhé boje nad otázkou poskytnutí odpovídajících informací o dostupných antikoncepčních postupech pro ty, kteří je chtějí. Stejně tak i tabu, podle kterých je pohled na genitálie a jakýkoliv slovní nebo vizuální popis pohlavního aktu pornografií, vedou k požadavkům na cenzuru a ohrožují objektivitu. Zbožšťování sexu rovněž potlačuje otevřenou diskusi, brání totiž lidem, aby sex vnímali jako přirozenou součást života.
 
4. Každý člověk má povinnost i právo být informován o různých občanských a komunitních aspektech lidské sexuality. Chceme potvrdit a podpořit prohlášení výboru Světové zdravotnické organizace (součást Organizace spojených národů) o lidské sexualitě: "Každý člověk má právo na získání informací o sexu a na rozhodnutí, zda přijme sexualitu za účelem potěšení nebo plození."
 
Potřeba být plně informován o sexualitě je zřejmá v oblasti soukromého života, ale zřídka je vnímána stejně z pohledu sociálně-občanského života. Sexuální postoje jsou úzce spojené s mnoha problémy společenského významu, ale řada tabu brání svobodné diskusi. Příliš rychlý růst počtu obyvatel nelze řešit pouze s ohledem na individuální postoje k sexualitě a antikoncepci. Je zřejmé, že i sociální postavení žen hraje v této oblasti svou roli. Při rehabilitování uvězněných zločinců je velmi důležité, aby tito lidé navázali smysluplné vztahy s ostatními. Je nehumánní snažit se tyto osoby odříznout od možnosti navázat sexuální vztahy. Tento požadavek by měl být rozšířen na všechny osoby v sociálních zařízeních – například v domovech důchodců. Také právo tělesně a mentálně postižených osob být plně informováni o sexualitě a mít možnost sexuálních vztahů by mělo být vzato v úvahu. Komercializace sexu vyžaduje důkladnou kontrolu. Návyky ve výchově dětí, které mohou mít za následek nefunkční sexuální chování, jako je zneužívání dětí a citová deprivace, musí být podrobeny výzkumu. Sexuální postoje a životní styl je potřeba přizpůsobit novým technologiím a vývoji medicíny a také měnícím se kulturním vzorcům.

5. Oba potenciální rodiče mají právo a zároveň odpovědnost, aby naplánovali počet a čas narození svých dětí s ohledem na sociální potřeby a vlastní touhy. Pokud je potřeba regulovat velikost rodiny a zabránit narození nechtěných dětí, informace a prostředky ke kontrole porodnosti musí být volně k dispozici pro manželské i nemanželské páry. Vyhodnocování situace v oblasti kontroly porodnosti musí brát ohled na velikost světové populace. Součástí práva na kontrolu porodnosti je právo na dobrovolnou sterilizaci a potrat. Chtěli bychom zdůraznit, že starost o antikoncepci je odpovědností mužů i žen. Oblast vývoje antikoncepce pro muže by měla být předmětem dalšího výzkumu. Antikoncepce by neměla být považována za oblast výhradní odpovědnosti žen.

6. Sexuální morálka by měla vycházet z potřeby péče a úcty k druhým, nemůže proto být právním předpisem. Zákony mohou chránit a chrání mladé lidi před vykořisťováním a osoby jakéhokoliv věku před zneužitím. Formy sexuálního vyjádření však nemohou být předmětem právního předpisu. Dospělí jedinci by měli mít možnost vybírat si své partnery a způsoby sexuálního vyjádření, které jim vyhovují. Některé formy sexuálního vyjádření jsou však omezující a svazující – například prostituce, sadomasochismus, nebo fetišismus. Avšak jakékoliv změny těchto vzorců, dojde-li k nim, by měly vycházet ze vzdělávání a poradenství, nikoli z právního zákazu. Naším prvořadým cílem by mělo být pomoci jednotlivcům žít vyrovnaný život s pocitem seberealizace. Ostrakizování a trestání těch, kteří se dobrovolně zapojí do sociálně neakceptovaných forem sexuálního chování, jen zhorší celý problém. Sexuální morálka by měla být vnímána jako neoddělitelná součást obecné morálky – ne jako speciální soubor pravidel. Podobně jako u jiných lidských hodnot a jednání by se i u sexuálních hodnot a sexuálních činů mělo hledět na to, zda omezují, nebo zvyšují možnost lidského naplnění. 

7. Tělesná rozkoš má cenu jako morální hodnota. Tradiční náboženské a sociální názory často odsuzují potěšení z těla jako "hříšné" nebo "špatné". Tyto postoje jsou nehumánní. Ničí lidské vztahy. Zjištění výzkumů zabývajících se lidkským chováním ukazují, že upírání fyzického potěšení, a to zejména v době, kdy se formuje osobnost, často vede k rozpadu rodiny, zneužívání dětí, útěkům dospívajících z domova, kriminalitě, násilí, alkoholismu a jiným formám dehumanizujícího chování. Jsme přesvědčeni, že fyzické potěšení je v kontextu smysluplných mezilidských vztahů důležité – a to jako morální hodnota i jako přínos pro zdravé sociální vztahy.
 
8. Jedinci jsou schopni reagovat pozitivně a kladně na sexualitu po celý život; toto musí být uznáno a přijato. Dětská sexualita se projevuje pohlavním uvědomováním a průzkumem. To zahrnuje dotýkání se vlastního těla a hlazení částí těla včetně pohlavních orgánů. Jedná se o učení, které pomáhá jednotlivci pochopit jeho nebo její tělo a zahrnout sexualitu jako nedílnou součást vlastní osobnosti. Masturbace je možný způsob uspokojení pro mnoho jedinců, mladé i staré, a měla by být plně přijata.

Stejně jako nám represivní postoje znemožnily vidět hodnoty v dětských sexuálních reakcích, tak jsme nevnímali hodnotu sexuality ve středních a pozdějších letech života. Musíme si uvědomit skutečnost, že starší lidé také mají sexuální potřeby. Radost z dotyku, dávání a přijímání lásky a intimních tělesných reakcí je právo každého člověka v celém průběhu života.
 
9. Ve všech sexuálních setkáních by měl být přítomen závazek k humánním a humanistickým hodnotám. Sexuální chování žádné osoby by nemělo zraňovat či znevýhodňovat druhého. Toto se vztahuje na všechny sexuální styky – jak na krátké a neformální zkušenosti, tak i na ty, které jsou hlubší a trvají déle. V každém pohlavním styku nebo vztahu musí být svobodný souhlas druhé osoby – to platí i pro manželský svazek, kde je souhlas často považován za samozřejmost.
 
Z tohoto konceptu vychází i matoucí otázky. Účastníci sexuálního setkání mohou mít velmi odlišné názory na sexuální chování. Toto vyžaduje otevřenou, upřímnou a čestnou komunikaci o současných a budoucích očekáváních. I přesto jsou sexuální rozhodnutí tvořena úsudky a přáními, a jejich důsledky se odhalují jen velmi pomalu.
 
Žádný vztah se nevyskytuje ve vakuu. Kromě osob přímo zapojených do sexuálního vztahu jsou důležité další osoby. Zájmy těchto dalších osob jsou obvykle složité a různorodé, průběh akce nebude nikdy vyhovovat všem. Někteří budou možná raději, že k žádnému sexuálnímu kontaktu nedošlo, a pokud jsou si vědomi toho, že došlo, budou znepokojeni. Jiní jsou zase schopni většinu případů přijmout. Z tohoto důvodu musí každý mít empatii s ostatními. Člověk by se měl ptát sám sebe: "Jak bych chtěl, aby se ke mně a k dalším lidem, na kterých mi záleží, chovali statní v oblasti sexuality?" "Starám se o štěstí a spokojenost svého partnera a dalších zúčastněných alespoň stejně jako o svoje vlastní?"
 
Existuje také širší úvaha: totiž, že každý člověk přispívá k vytváření sociálního prostředí, ve kterém existuje plné přijetí zodpovědného sexuálního projevu .

Závěr

Uskutečnění bodů tohoto prohlášení závisí na určitých vlastnostech jednotlivce. Lidé musí být soběstační a mít konrolu nad svým vlastním sexuálním fungováním. Lidé potřebují najít přiměřené zadostiučinění v životě a přijmout a vychutnat si požitek z těla. Navíc je třeba respektovat práva druhých na tytéž možnosti. Společnost, v níž člověk žije, sice stanovuje určité požadavky, ale měla by se také přizpůsobit individuálním potřebám a uznat význam osobní svobody. Pouze pokud jsou tyto podmínky splněny, bude možné milovat a zažít sexualitu bez pocitů viny.
 
V této fázi dějin vstupují lidé do podivuhodného dobrodružství. Poprvé si uvědomujeme, že nám patří naše vlastní těla. Až dosud byla naše těla otroky církve nebo státu, kteří nám diktovali, jak vyjádřovat svou sexualitu. Nemohli jsme zažít potěšení a radost z lidského těla a naše smyslná povaha se nemohla projevit naplno.
 
Abychom mohli využíta náš potenciál pro radostnou sexualitu, musíme přijmout zásadu, podle které potěšení patří mezi nejvyšší morální statky – ale pouze pokud je jeho součástí odpovědnost a vzájemnost.
 
Reciproční a kreativní postoj k sexualitě může mít hluboký osobní a společenský význam. Každý z nás pozná svůj osobní smysl, když zažije duševní růst a nárůst sebevědomí spolu s ostatními. Ve skutečnosti může naše chování říkat druhému: "Obohatilo mě, že jsem prožil/a tuto situaci, i to, že jsem přispěl/a, aby i Ty jsi to prožil/a."
 
Sociální význam lze vyvodit z životních pocitů osoby, která zažívá oboustranné potěšení bez viny . Pocity duševní a fyzické spokojenosti, smysl pro sebenaplnění, který můžeme zažít dík svobodně vyjádřené zkušenosti se sexualitou, může oslovit celé lidstvo. Není možné žít skvělý a smyslný život a zároveň být lhostejný nebo bezcitný k jiné lidské bytosti.
 
Věříme, že uvolnění našich sexuálních já je nezbytné, pokud chceme dosáhnout plné lidskosti. Ale zároveň jsme přesvědčeni, že musíme aktivovat a podporovat smysl pro povinnost k ostatním.